X_10) NEMRAVNÍ ZLODĚJI
Otylý chlapec seděl na mezi a plakal. Ztratil právě svou kamarádku, protože svými mocnými prdy zabil králíčka, kterého dostala darem. Nešlo to jinak: tuze si potřeboval uprdnout a nedalo se to zadržet. "Nepotřebuji chovat králíčka," řekl mu na to chlapec malé a hubené postavy. Mohu králíčka vidět kdykoli budu mít chuť. Zahleděl se na vysoký kopec na horizontu a jeho delší splývavé černé vlasy zavlály ve větru. „Vidím tři zajíce, veverku a dva šneky,“ prohlásil. Třetí chlapec na nic nečekal a rozběhl se daným směrem. Měl atletickou postavu, ale jeho rychlost předčila všechna očekávání a určitě by překonala i rychlost šípu vystřeleného z luku. „Bystrozraký má pravdu. Spočítal jsem zvířata na vrcholku dříve, než se stihla vyplašit,“ řekl, když se po chvilce vrátil. A tak mezi těmito talentovanými chlapci vzniklo přátelství. Lidé jim říkali „Rychlý, Bystrozraký a Široký se zhoubnou plynatostí“.
Široký měl velkou sílu a rád ji používal ke konání dobra. Po vichřici uklízel spadlé kmeny mohutných stromů, nosil na stavbě kamenné kvádry a před oslavami za bezvětří roztáčel lopatky mlýnů svým dechem, aby se stihlo namlít dostatek mouky. Rychlý i Bystrozraký ho pro to obdivovali, ale brzy i oni začali být unaveni zhoubností kamarádových větrů. Přesvědčili ho tedy, aby si do řitního otvoru strčil korkový špunt. Široký se zhoubnou plynatostí to považoval za diskriminaci, ale od svých nejlepších přátel si ji nechal líbit. Brzy začala být přítomnost Širokého společensky přijatelná. Všichni měli radost. Pouze Široký se zhoubnou plynatostí cítil v břiše velký tlak a bolelo ho to. Netrvalo dlouho a doopravdy z toho onemocněl.
„Takový hodný mladík. Je mi ho líto,“ říkaly ženy ze sousedství. Nikdo si ovšem na svého souseda nebyl ochoten udělat čas – jen jeho dva nejlepší přátelé. Bystrozraký a Rychlý vyhledali skvělého doktora, ale zjistili, že si jeho služby nemohou finančně dovolit. „Budeme muset krást,“ prohlásil Rychlý. Když to Široký uslyšel, ještě více se mu přitížilo. Měl totiž i široké dobré srdce a zlodějinu považoval za nepravost. „To nikdy nepřipustím! Nesnesl bych, kdyby se kvůli mně děly špatné věci,“ rozčílil se, až z toho napřímil trup a sedl si na posteli. V tom jeho břichem projela křeč a Široký zaúpěl. Jeho přátelům bylo jasné, že musí peníze sehnat rychle. Bystrozraký se podíval z okna a řekl: „Už dlouho pozoruji tamtu sopku na obzoru. Vykrást z ní lávu bude čin, kterého se ještě ani nikdo neodvážil. Budeme nejlepší a magma zpeněžíme.“
Hned druhý den se přátelé vydali k sopce, jejíž lávu k překvapení přátel nikdo nehlídal. Širokého museli odvézt koňmi na povoze. Přemožen skutečností, že kvůli jeho nemoci musí někdo přestoupit mravní zákon, odmítal Široký se zhoubnou plynatostí úplně mluvit. Ležel jen mlčky u paty vulkánu. Ani plyny z něj neucházely i přes absenci korku. Dny plynuly a množství získaného magmatu dostatečně narostlo. Přátelé se s nákladem vydali na černý trh, ale k jejich zklamání jim obchodník sdělil, že i perník ve tvaru kominíka má vyšší hodnotu, než celý jejich náklad. Tato věta je připravila o jejich naděje. Odebrali se zpět do chaloupky a dumali, co se sebou.