4) NEPŮVODNÍ MAGOG
Byl chladný jarní večer. Herman Hnědolf seděl jako i jindy u krbu v houpacím křesle. Po náročném dni byl celkem unavený, ale zároveň byl nadšený novým podnikatelským projektem, na kterém pracoval. Vlastnil les a v něm liščí farmu. Jako podnikatel byl velice úspěšný v prodeji módních doplňků z liščí kůže. Po večerech se pohupoval v křesle před krbem a přehrával si v hlavě své vlastní úspěchy. „Jean, zapalte už konečně ten oheň!“ zavolal na sluhu. Oheň už však dávno plápolal, ale toho si Herman Hnědolf nemohl všimnout, neboť plnou pozornost věnoval nápisu nad krbem. Stálo tam zlatými písmy „LIŠKOBARON“. Takto sám o sobě uvažoval a naplňovalo ho to pýchou. Teď když však pracoval na novém projektu, to už nebyla úplná pravda. Má tam teď nechat doplnit nápis „prodavač brček“? Nebo něco jiného? Nevěděl přesně. Slovo „brčko“ rozhodně nevystihovalo fakt, že předmětem výroby byly zbraně pro elitní jednotky krále Miroslava.
Před mnoha staletími bojovali předci krále Miroslava s mocnými, oheň chrlícími draky. V průběhu této války vynalezl čaroděj Brumbák magii, která dokázala neutralizovat dračí oheň. Říkalo se tomu magické dýchání. V boji s drakem čaroděj zkrátka zkoncentroval svou magickou energii do plic a mohl pak z okolního vzduchu vysát veškerý kyslík, což znemožnilo dračímu ohni hořet. Brumbák vycvičil několik učedníků a společně byly schopni dokonce vysát kyslík z plic útočícího draka a zabít ho tak. Používali k tomu dřevěné asi 30 cm dlouhé rourky, které jim umožňovali zaměřit vzdálenější oblasti pro vysátí kyslíku. Právě tito čarodějové dnes sloužili jako elitní jednotky ve službách krále. S novými rourkami, které Herman Hnědolf vynalezl, se měla jejich nebezpečnost o mnoho zvýšit. Vlastně je ani nevynalezl. Jako liškobaron už dávno věděl, že třením hůlky ze speciálního materiálu o liščí ocas se tato hůlka nabije elektřinou. Herman Hnědolf pouze do takové hůlky provrtal jejím středem díru. Když se do takové elektřinou nabité rourky fouklo, vyletěl z ní blesk. Blesk dost silný, aby zlomil vejpůl i vzrostlý strom a zapálil ho.
Další den nemohl Herman dospat. Den byl podle očekávání krásný. Jako dělaný pro vycházku v nových šatech. Oblékl si zelenou kamizolu a vestu z liščí kůže, nasedl do kočáru a nechal se odvézt k nedalekému jezeru. Původ jezera by opředený legendami, ale na ty Herman nedbal. Důležité bylo, že hladina jezera za bezvětří odrážela obraz ještě lépe než nejlepší zrcadlo. Říkalo se dokonce, že hladina odráží nitro toho, kdo do jezera hledí. Mniši, kteří žili v klášteře na opačném břehu, kázali o tom, jak jezero vzniklo ze slz, které vyplakal svatý Bureš, když viděl, jak moc se lidé zabývají nepůvodními věcmi. Když se do jezera zahleděl osvícený člověk, viděl původní nicotu a někdy dokonce slyšel i Stvořitelův hlas. „Babské kecy“ řekl si Herman a vykročil na molo, které nechal vystavět až do dálky asi padesát metrů od břehu. Elegantní chůzi trénoval již dlouho a byl nadšen, když v odraze na hladině viděl výsledky. Kráčel sem a tam a pozoroval sám sebe a své nové oblečení z různých úhlů. Najednou z ničeho nic stoupl na hrábě a násada ho praštila do jeho pěstěného obličeje. Instinktivně si zakryl obličej dlaněmi a převrátil se do jezera. Dopadl na mělčinu a když se vzepnul na rukou, vyděsil se. Tam, kde by měl být jeho odraz, uviděl podobu připomínající čerta. Tělo měl pokryté tmavou srstí a na hlavě mu vyrůstaly rohy. Poprvé v životě v tu chvíli uslyšel hlas jezera. „Kdybys nebyl hlupák jen, nestal by ses magogem“.