1) DVA OTLOUKÁNCI I
Kluk Pidlibuk seděl na mezi a pozoroval, jak si vítr pohrává s klasy obilí. Dnes ho to netěšilo tak jako obvykle. Obecně byl poslední dny neklidný. Kromě toho, že již třináct dní nespal, trápil ho fakt, že jeho vlast, Království Veky, bylo ve válce se Zemí krále Miroslava. Král Miroslav se evidentně nenechal proslulostí místní veky zastrašit. Velice tím zaskočil velkou většinu členů rady starších, kteří spravovali domácí záležitosti. Nikdo z nich neměl plán B pro válečný stav a tak v zemi zavládl chaos. Kluk Pidlibuk se rozhodl, že musí něco pro svou vlast udělat. V armádě by jistě pomohla přítomnost hrstky mutantů nebo superhrdiny. Sbalil si tedy raneček, nakrmil svou milou, rozloučil se s vepříky a odešel požádat o pomoc mystického pana Kulebrndu, o kterém četl v jedné knize.
Kluk Pidlibuk si živě vybavil úryvky textu i cestu. Bude muset daleko na sever, kde se nachází pověstná jeskyně. Putoval mnoho dní. Musel se často skrývat před nepřátelskými vojáky. Často se skrýval například v mraveništi a byl tam i několik hodin, než přejde celá jednotka. Po několika takových situacích už nevěděl, jestli on je v mraveništi, nebo jestli je mraveniště v něm. Uvědomil si, jak je vesmír relativní a začal se tak sám stávat mystikem. Když po několika dnech prošoupal boty, vzal nohy na ramena a pokračoval dál. Další lekci lesní moudrosti dostal, když mu došel toaletní papír. Tehdy zjistil, že zlato, které měl ve váčku, není všechno. Nemohl se dočkat, až o životě bez toaletního papíru bude panu Kulebrndovi vyprávět. Pověstný mystik ho určitě přijme za svého studenta. Srdce Pidlibukovi říkalo, že už je blízko cíli. Cestu mu ukazoval měsíc a srnky. Nakonec se kluk Pidlibuk přece jen k cíli dostal. Z jeskyně na něj dýchl chlad. Povzbuzen vrazil do jeskyně, ale to, co následovalo, ho velice zarmoutilo. Pracovník recepce jeskyně ho informoval, že jeho snaha je úplně prázdná, neboť superhrdinové existují jen v komiksech. Dodal ještě, že pan Kulebrnda odešel pozorovat bydloše a za poslední tři roky se ještě nevrátil. (Bydloš je vzácný živočich, který se od ostatních živočichů liší tím, že bydlí. Běžní živočichové totiž nebydlí, ale pouze například hnízdí, nebo norují apod.)
Pidlibukův zármutek byl nezměrný. Myšlenky se mu honili hlavou jako hejno netopýrů. Některé byly myšlenky na smrt. Vzal ale moudrost do hrsti. Už ten měsíc rozbil dědovy starožitné kukačkové hodiny a po cestě se popálil o kopřivy. To je na jeden měsíc až příliš mnoho nepříjemností. V tom v dálce spatřil stádo muflonů a dostal geniální nápad. Jednoho muflona zabil, z jeho kůže si udělal kabát a z hlavy přilbu. Sám se teď musí stát superhrdinou. Od té chvíle si už neřekl jinak než Muflonboy. Rozhodl se své superslužby nabídnout přímo vládci Království Veky v jeho hradě.
Po mnoha dnech a vystrašených dětech konečně dospěl do hradu. Byl rozhodnut debutovat před králem. Po cestě často trénoval poklonu (ve skutečnosti se klaněl a klesal na kolena prostě jen z toho důvodu, že ho vystrašení vesničané mlátili klackem do hlavy, ale hrdina přece musí v každé situaci hledat příležitost ke zlepšení – to Muflonboy dobře věděl). Bohužel král byl nedostupný. Ve svých více než sto letech se chystal do války. Měl v rukou stařecký třes a brnění si oblékal už týden. To dalo Muflonboyovi dostatek času, aby si uvědomil, že vlastně nemá žádné speciální schopnosti. Poodešel tedy k oknu, aby si promyslel další postup. Ale ani k němu nedošel, když se náhle okno roztříštilo a do místnosti jím vrazilo dvacet dětí, které hopsaje po jedné noze prosvištěly kolem a všechny duply Muflonboyovi na nohu. V bolestech pohlédl na podlahu a viděl křídou namalovaného skákacího panáka přes celou místnost. Jaká neopatrnost! Pohlédl z okna a zjistil, že panák vede až na obzor. Ani se tomu nestihl podivit a už zaměstnával hlavu něčím jiným. Sám sebe nespatřil v odrazu v okně (protože se sklo vysypalo) a děti ho také neviděly (ne, prost ho jen ignorovali). I zaradoval se Muflonboy, že ho svatý Bureš obdaroval neviditelností. Chtěl toho hned využít a vydal se najít kuchyni, aby se najedl. Než však dospěl ke dveřím místnosti, vletěl do místnosti rozbitým oknem orel, chytl Muflonboye do spárů a odletěl s ním neznámo kam.