Příběh nedělní
,,Pro hovado dobré jest‘‘ pravila Hedvika a jala se tu proletářskou čočovici požívati. Mastnota čvachtá, Hedvika chrochtá a venku svítí sluníčko. ,,Dělá mi to dobře na pleť a vůbec jde mi to k duhu‘‘ v duchu spokojeně přemítá. Kamil pokradmo popošel- kde potichu ušel. Samozřejmě u vedlejšího stolu, Kamil má totiž nad postelí obrázek a je znalý bontonu. Jen polechtání a letmé zavrzání - jako když motýl zčeří blankyt až v obličeji ctihodného Řehoře to zapučelo. ,, Další z uhrů domigroval na mou tvář‘‘ durdí se Řehoř. ,,Dejte si taky tuhlenc chlévskou mazanici‘‘ radí Hedvika od vedle - kysne, mlaskne, je letošní, tváří se užasle. V rádiu zpívá Lucka Vé ,,ať je jak vítr‘‘ a láska se rozlévá vůkol. Kamil jde dál, je svůj a spontánní. Řehoř si poklepává protézou a Hedvika čvachtá. ,,Močka je letos zánovní a to mi připomíná, že teď jsem to zapomněl‘‘ blahořečí Řehoř. ,,Namoutě, kumšt jak zvon kde tajfun a hráč teď vánek a stráž‘‘ notuje Hedvika. Kamil zatímco přesunul sa k dalšímu stolu a volebum prásk do stodoly. ,,Poněkud těžší kalibr, silnej tabák –co již brzy v restauračním zařízení staniž se nelegální‘‘ káravě haní Řehoř Kamila. ,,Inu, cesty trávicí jsou nevyzpytatelné‘‘ hají se druhý. Kouká na dvorek, na psa, slepici a sluníčko -jež na všechny spravedlivě svítí a kde Hedvika mlaská, Kamil zažívá a Řehoř zůstává dál ctihodný. Bylo to v neděli v půl druhé odpoledne. Kamil ušel a popošel k vedlejšímu stolu, kde zase ušel.